Volně veršovaná láska

6. března 2018 v 15:43 | Michaela |  Próza z fleku

Znal všechny její slabiny, věděl, co slýchávala ráda. Uměl ta slova říct, ale zřídka kdy je použil, když jich bylo nejvíc zapotřebí. Nebyla to samozřejmost, co k ní choval, protože čistá láska k ní mu koukala z očí. Znal její myšlenky dřív, než je stačila říct, protože četl, co se mu snažila mlčením sdělit. Někdy mu přišlo, že chtěla moc. V uvědomění mu častokrát pomohla noc, protože temnota zahalená v myšlenkách, která ho dříve trápila ve snách, mu nedovolí usnout, bez těch vřelých slov, která se přirozeně množí, když ji nemůže u sebe mít. Právě ta slova jsou pro ni důležitá, protože jí dávají pocit, že je pořád s ní, a když ve svém koutku do papíru slzu roní, tužkou zas vrývá ten nevinný vzkaz, než dostane pohlazení něžnými slovy. Až jí s upřímným výrazem poví - Vím, že je to se mnou těžké, ale každým dnem tě miluji za to, že se mnou jdeš i přes to cestou dál, a dáváš mi sílu být tím, kým jsem, když jsem s tebou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama