Moje cesta k sebelásce

28. ledna 2018 v 17:05 | Michaela |  Ze života
V dnešní době sociálních sítí se rozmohl trend instagramového ideálu. První věc, drtivá většina mých vsrtevníků instagram prostě má. Druhou věcí je jeho obsah. Nevím jak vy, ale když ho rozkliknu já, vyskočí na mě kvantum fotek z fitness, zdravý životní styl, posilovna, hubnutí, transformace a tak instagramově dál. Kdo má, zná. Jak pánové, tak dámy, si najdou své. Když se koukám na všechny ty štíhlé modelkovské postavičky holek, krásné dlouhé nohy, vypracované břicho a zadek po hodinách strávených ve fitku, jo.."Taky bych chtěla" říkala jsem si.

Nadváhu jsem nikdy neměla, vlastně obecně nemůžu říct, že bych někdy bojovala s kily navíc a trápila se nad svým zjevem v zrcadle. To ale neznamená, že se v tom zrcadle nepozoruju každý den a nehledám, co by mohlo být jinak. Ty ONY fotky na instagramu mi proto vždycky byly motivací a vzorem, jenže ne každý tomu tak má a je spousta dívek, které jsou zoufalé a neví co se sebou.

Hodně opěvovaným tématem internetu je právě ale také takzvaná SELFLOVE - sebeláska. Další moderní trend dnešní doby. Osobně nepotřebuju mít všechno, ale dle mého názoru je zrovna tohle správný tah.
Mít se rád, to je to nejdůležitější. Sám se sebou člověk žije celý život a tak já si teda nedokážu představit, že bych žila v těle, které nenávidím. A když je člověk spokojený sám se sebou, může s ním být spokojené i okolí.
Být spokojený sám se sebou - to je pro každého jiný ekvivalent. Není důležité, jak vypadám, ale jestli se mi to líbí. A když ne? Tak s tím musím něco dělat, to se rozumí. Nemůžu Vám říct, co se sebou máte dělat, můžu ale aspoň říct, co jsem se sebou udělala já. :)

Jak to tak bývá, svou postavu jsem začala řešit v období puberty, kdy se mi začaly vytvářet ty ženské křivky. Mám pocit, že tohle období přišlo asi v prváku nebo ve druháku na střední - myslím tím ty opravdu nejviditelnější změny. Do té doby jsem se pyšnila váhou asi 45 kilo, liliputího vzrůstu, nožičky jak špejličky a tak no. Tím liliputem jsem pořád by the way. Prsa..tak ty jsem nikdy moc neměla, ačkoliv podle genů by tomu tak být mělo. Když jsem se dopracovala ke košíčkům B, tak se to prostě šprajclo, co se dá dělat. Nejvíc ale - klasicky - přišla změna v oblasti zadku a boků. V tom se moje ženskost vyloženě nezapře. Řekla jsem si fajn, mám co mám. Po týhle přírodní transformaci se mi váha zvedla o 10 kilo a to číslo mě asi 4 měsíce zpátky fakt děsilo, i když jsem postavu měla prostě normální. Tím, že od mala tancuju, jsem ani neměla možnost vyloženě něco nabrat, ale stejně jsem se vždycky snažila cvičit a zpevňovat se. Hlavně právě, co se týče stehen a zadečku. Ty 4 měsíce zpátky začala hlavní změna. Už jsem se spokojila s tím, jaká mám prsa, ale toužila jsem po štíhlejších nohách, které samy o sobě štíhlé jsou, ale protože boky, tak vlastně jakoby nejsou. Chápete ne? :D Také zadek jsem chtěla ještě více zpevnit, prostě si vždycky něco najdu, i když ostatní nechápou proč.
Začala jsem tedy jinak jíst, pravda, hodně mi "pomohlo", když jsem byla nějakou dobu psychicky trochu mimo a moc jsem nechtěla jíst, takže taková ta profáze byla trochu snažší. Každopádně tohle teda rozhodně nedoporučuju, prostě jezte lidi!
Nemůžu říct, že bych někdy jedla vyloženě (už asi po miliontý) nezdravě, ale když mám prostě chuť, dám si to, ať je to plný bílkovin nebo z toho kape olej. Mimochodem..tak to je pořád. Jenom jsem do stravy zařadila třeba bílé jogurty, celkově více jídel s velkým obsahem bílkovin a hlavně jsem si zvykla pít prostě čistou vodu. Dělá to divy i když jsem tomu sama nevěřila a v podstatě to nic není, ale je. :D A člověk se prostě musí hýbat, od čeho bychom tu možnost pak taky měli. A teď? nohy jsou hubenější, přesto boky hezčí a kulatější stejně jako zadek a já má konečně, co jsem chtěla. :)
No a..to je vlastně celé. Ani se mi to nezdá jako nesplnitelný úkol. Neprošla jsem si ani jedním extrémem, jako je obezita, nebo anorexie, aby byl tenhle článek dramatičtější, takže moje cesta nebyla oproti těmhle případům vlastně moc trnitá, ale můžu říct, že se mám ráda a cítím se krásná, což je podstatou sebelásky. Umění udělat přednost z toho, co mám a udělat maximum pro to, abych si vynahradila to, co nemám.
Držím vám palce a mějte se rádi <3


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama