Život malých lidí a.k.a. téma týdne

10. srpna 2017 v 10:11 | Michaela |  Ze života
Prý z pohledu malého človíčka..tak to mám o čem vyprávět, protože celý svůj život jsem v roli liliputa, skřeta, hobita a dalších super přezdívek o kterých sní každý jedinec.

><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><

Výsledek obrázku pro short people meme
><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><


Dříve jsem svoji výšku docela špatně snášela, v tělocviku jsem při nástupu vždycky byla tím posledníčkem v řadě, všichni si ze mě utahovali, jak jsem maličká. Zlomilo se to asi v deváté třídě, kdy mi to začalo přicházet vlastně hrozně roztomilý a kupodivu mi to začalo říkat i moje okolí, když si ze mě zrovna nedělalo srandu. Je fakt, že teď na střední nejsem už úplně nejmenší, jsem vlastně druhá nejmenší, takže jsem se dostala na dost neobvyklou příčku. A vlastně si říkám, že by mohlo být i hůř, když třeba taková Teri Blitzen má nějakých 155 cm tuším. Takže vlastně já, se svými necelými 160 cm, jsem oproti ní docela vysokej štramák.
Teď si moji spolužáci našli jinou zábavu pro to, aby mi připomněli moji chloubnou výšku. Kromě toho, že se skoro nevidím ve školních zrcadlech, nedosáhnu také do horní části své skříňky, takže pokud tam něco mám, buď musím poprosit někoho z mých věrných spolužáků, kteří mi tam s oblibou schovávají věci, nebo to vypadá, jakože se chci do té skříňky vplazit celá, když se sápu nahoru a držím se zuby nehty. Celkově mám poměrně vysoké spolužáky, takže jsem vedle nich tak trochu jako reklama na zahradního trpaslíka.
Dalším známým problémem lidí jako jsem já, bývají obchodní centra, která zřejmě asi pozorují, co nakupuju, aby mi to mohli dát nejvýš, jak to jde, taky v MHDčku nedosáhnu na ty bezvadný madla u stropu a o židlích a mých nohách "na zemi" ani nemluvím.
No a posledním bodem je můj přítel. Mně osobně se teda líbí, že je větší než já, asi tak o hlavu a půl, protože za mě je to prostě roztomilý, když je holka tou malou princeznou. Ta druhá stránka věci vypadá tak, že často sloužím jako opěrka a nemá problém mě kdykoliv odklidit z místa, které mu blokuju.
Jo, buďte malí, život Vám to každý den připomene jiným způsobem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sýkorka Sýkorka | Web | 10. srpna 2017 v 11:58 | Reagovat

Mně se kvůli výšce posmívala akorát spolužačka, těsně před pubertou. Pamatuju si, že mi to hodně vadilo. Ale v pubertě jsem se vytáhla a teď jsem vyšší než ona. :-)

2 Michaela Michaela | Web | 10. srpna 2017 v 12:18 | Reagovat

[1]: Tak přesně tohle se mi nikdy nestalo :D

3 Barbora Barbora | Web | 10. srpna 2017 v 15:18 | Reagovat

Já mám zase opačný problém... Jsme prostě hrozně vysoká :-D Dříve mi to vadilo, protože všichni kluci byli menší než já a taky jsem chtěla nosit podpatky, ale tak nějak jsem měla pocit, že při mé výšce je to hloupost. Potom jsem poznala jednu slečnu, novou spolužačku, která je modelka a je ještě o něco vyšší než já. Naučila mě vykašlat se na svou výšku a nosit si cokoliv jen chci. Lidé jsou různí..někteří jsou malí a já jsem vysoká a ráda nosím podpatky! :-D

4 Michaela Michaela | Web | 10. srpna 2017 v 15:32 | Reagovat

[3]: A to je super, že jsi se s tím zžila! A podpatky jsou prostě fajn, taky je mám ráda :D

5 Jana Jana | Web | 10. srpna 2017 v 18:35 | Reagovat

Já mám 150cm a vůbec mi to nevadí :-) protože co je malí to je hezký ;-) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama