Kamarádství?

8. srpna 2017 v 14:03 | Michaela |  K zamyšlení
Kamarádství, věc občas tak složitá, jako jaderná fyzika. A jestli je na světě někdo antitalent na fyziku, jsem to právě já. V podstatě od mala mám problém s kamarády. Možná problém není to správné slovo, ale však já to vysvětlím. Není to jak, jakože bych neměla kamarády, i když těch pravých mám fakticky málo, ale kdykoliv jsem někoho zařadila do kolonky "nejlepší přítel" skončilo to akorát zklamáním.


Jsem jediná, komu se někdy stalo to, že je všechno v pořádku a pak jakoby se jednoho dne všechno obrátilo naruby a vašeho kamaráda jakoby jste přestali zajímat, když už si vás všimne, jste hrozně otravní a špatní? Když jsem se snažila zjistit, co je špatně, nebo to i vyřešit, končilo to nakonec ještě většími výčitky, pro mě jako člověka, který neví, co udělal najednou špatně, absolutně nepochopitelnými. Každopádně jak se říká: "Na všem zlém je něco dobré" i já si pokaždé něco našla. Ze začátku pro mě bylo hrozně těžké, že najednou všechny ty věci, co jsme společně dělali, najednou budu dělat sama, nebo jsou úplně pryč.
Po posledním zklamání jsem ale přišla na důležitou věc. Vím, které lidi ve svém životě nechci a hlavně nepotřebuji. Mým posledním kamarádským faux pas bylo, když mě moji přátelé přestali podporovat v mých snech a z nějakého důvodu přestali respektovat to, jaká jsem. Troufám si říct, že nejsem jako většina mých vrstevníků. Nepotřebuju něco dělat jen proto, že to dělá někdo druhý, nejsem člověk, co by vymetal každou párty a když už jsem u těch akcí, alkohol mi nechutná, takže spousta mých přátel má pocit, že jsem prostě člověk, se kterým nic po škole není, protože oni se očividně dokážou bavit jenom pod vlivem alkoholu a bůh ví, čeho dalšího a hlavně, přijdou si tím hrozně dospělí, což je docela paradox, když má většina z nich ještě mokrou občanku. To je první věc, u které mi vadí, že mě někdo soudí jen proto, že mám jinou představu o slově zábava. Když jsem mluvila o mých snech, měla jsem vysněné povolání. Když jsem přišla na střední školu, shodou náhod bylo totožné jako to, které chtěla moje "kamarádka". Nejdřív se zdálo, že je to hrozně super, půjdeme spolu na stejnou školu a najdeme si stejnou práci. Po nějaké době mi ovšem kamarádka řekla, že se po ní jako opičím a spolu s další, mi začaly naznačovat, že na to nemám, že jsem dost naivní a mám hlavu až příliš vysoko, přitom jsme na tom s kamarádkou bylo co se týče nějakých vědomostí a zájmu stejně. Co tím chci říct, podle mě, nikdo nemá právo Vám kazit nebo Vás odradit od Vašich snů, nebo Vás za ně soudit, a už vůbec ne někdo, kdo se nazývá Vaším přítelem. Pro mě takový člověk spadne tak nízko, že už nemám potřebu se s ním víc zabývat. Bohužel, abychom na takové věci přišli, musíme si to zažít, ale já považuju za svůj osobní úspěch, že jsem na něco takového přišla, že nejsem někdo, kdo sebou nechá zametat a jsem psychicky daleko výš než ten, kdo ponižuje ostatní a sám nemá zameteno před vlastním prahem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 michaellazan. michaellazan. | Web | 8. srpna 2017 v 19:10 | Reagovat

To mi připomíná mě. Mám to úplně stejně....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama