Ovoce života

2. srpna 2018 v 11:50 | Michaela |  Ze života
Začínám se domnívat, že tohle jsou moje nejzlomovější prázdniny vůbec, ačkoliv zprvu nedostaly žádnou šanci. No předčily moje očekávání a já se nestačím divit. Tolik mám strach zkoušet něco nového a najednou je toho víc než dost. Zvládla jsem toho tolik poznat, že mi nad tím rozum stojí.
Ani nevím jak, zhubla jsem 4 kila jako nic a nemůžu si vynachválit svoji postavu a to prostě jenom jím, o co si tělo řekne. Mimo jiné jsem na dovolené měla tolik elánu, že jsem mnohá odpoledne trávila v posilovně, doma jsem dokonce začala běhat - to je dost zvláštní u člověka jako já, který má problém zrychlit krok i na ujíždějící autobus. Tanečnice neběhá přece. A teda ano, vrátila jsem se z prosluněného Řecka, čerstvá a odpočatá jako nikdy.
Přípravy na začátek prvního semestru vysoké školy vrcholí, my už skoro bydlíme v novém a těším se z každé nové drobnůstky, která mi bude zdobit nové prostředí, minimálně po dobu zbývajících několika studentských let. Snad každý den si z obchodu přivezu něco. No dobře, i šatník je potřeba doplnit.
Co se týče mého tvrdohlavého já, konečně mi bylo odhaleno, odkud jsem si vzala tuhle složku charakteru a jsem pyšná, že zrovna slovenská část mé rodiny je hrdým přenašečem.
- bože to zní jako kdybych smíchala biologicko češtinské termíny z maturity, a to jsem měla za to, že mi v hlavě nezůstalo už nic
A když už jsem vzpomněla na tu maturitu a mohla jsem se po květnu konečně odprostit od povinné četby, řádně jsem toho využila právě v Řecku, kde jsem přečetla asi 3 knihy, ke kterým jsem se dlouhou dobu nemohla vůbec dostat. Nicméně v plánu jich je další kopa.
Z obyčejné kamarádky se stala věrná společnice, drbna - prostě kamarádka pro život a mimo prvopočáteční "neštěstí", které nás potkalo obě ve stejný moment si užíváme života, ačkoliv není jedinou, která má moji přízeň, mám okolo sebe spoustu zajímavých lidí.
No jednoduše, našla jsem zalíbení v mnoha nových i starých věcech, které si teď naprosto vychutnávám a trpím přemnožstvím pozitivní energie, která se stále někde vybíjí.
 

Návrat

11. července 2018 v 13:49 | Michaela |  Ze života
Všichni máme někdy dny, nebo teda, aspoň za holky můžu s jistotou říct, že jsou rána, kdy vstanu, podívám se na sebe napůl zalepenýma očima do zrcadla a cítím se tak trochu odporně. Nelíbí se mi můj obličej, moje vlasy, moje tělo, prostě nic. Poslední měsíc jsem měla dost prokrastinační období, kdy jsem si vždycky večer slíbila, že si ráno zacvičím, vstanu dřív, abych měla čas na sebe a udělala něco produktivního - neudělala jsem nic z toho. Drtivou většinu z těch dní jsem si přišla fakticky nehezká, bez motivace, bez chuti k čemukoliv včetně jídla.
Když jsem se probudila dneska ráno, cítila jsem se jinak. Neproležela jsem celé dopoledne u seriálu, v posteli, se špatným pocitem z toho, že nesnídám a necvičím. Tentokrát jsem udělala tolik věcí, že ani nevím, jak jsem to všechno stihla. Jsou to maličkosti, které mi ale udělaly hroznou radost. Překonala jsem svůj strach z telefonování a prostě vzala telefon a zavolala doktorce. Po dlouhém měsíci jsem si konečně zacvičila a něco pro sebe udělala. Předělala jsem si nástěnku se vzpomínkama, což jsem taky fakt dlouho odkládala, uklidila jsem a co asi nejvíc - zatančila jsem si.
Nakonec jsem se na sebe jako obvykle podívala do zrcadla. Bylo to hrozně zvláštní. Poprvé po strašně dlouhé době jsem v zrcadle viděla tu sebevědomou holku, která ve mně někde hluboko spala a přišla jsem si zase krásná. Konečně je taky vidět progres na mých vlasech, které se rozrostly do úctyhodné délky, s postavou jsem spokojená jako nikdy a mám jaksi nějak opravdovou radost ze života.
Když se žena cítí krásná, může ji tak brát i její okolí.
Jsem spokojená sama se sebou a moje pověstné sebevědomí je zase na svém místě.
Holky, nenechte se nikým a ničím připravit o vlastní sebevědomí, nikdy byste si kvůli někomu neměly nechat přivodit pocity, že jste selhaly a nestojíte za to. Najděte si na sobě ty přednosti, díky kterým se vy i ostatní budete moct vnímat tak, jak by to mělo být.

Poslední vzkaz

4. července 2018 v 13:10 | Michaela
- Necháváš mě, aby ses mohl tahat s jinejma holkama?
- NE to fakt ne, to bych ti neudělal nikdy

Tahat se s holkama, o kterých jsi tvrdil, že jsou ti jedno a rozhodně ti na nich nezáleží, že jsou lacinný, pod tvoji úroveň. Mýlila jsem se. Přesně tohle je totiž ta jediná úroveň na kterou se zmůžeš. Možná si všichni říkáte, proč to pořád řeším. Třeba proto, že mi nikdy nebylo jedno, co děláš se svým životem.
Možná si teď libuješ v tom, že se na tebe lepí každá druhá blbka, ačkoliv sám víš, co jsou zač a nikdy to nebude ta správná cesta, ale když jsem ti řekla, že se mě nikdy nezbavíš, myslela jsem to vážně. Nikdy se nezbavíš vzpomínek na mě a na to, jak jsi vše pohřbil. Momentálně si užíváš, že jsi středem pozornosti všech těch jednoduchých holek, ale zlato oba víme, co jsi mi o nich vykládal, ale až ti zas bude smutno a ony ti přestanou stačit, vzpomeň si na to, že jsem se do poslední chvíle snažila vždycky být na tvojí straně a zachránit co šlo, nikdy jsem se na nás nevykašlala a nezahodila všechno i když jsem se kolikrát cítila na dně. To je ten rozdíl mezi námi dvěma. Nikdy bych se nesnížila ke tvému chování. Zoufale se vracet ke starým jistotám, sice nic, o co bys doopravdy stál, ale víš, že ony čekaj, tak proč ne.
Tak si nech to svoje 'miluju tě' a všechny svoje sliby o 'navždy' a 'poučil jsem se', ale jak jsi mi řekl, znám tě líp než kdokoliv jiný a tvoje zoufalý počiny si zase ponesou následky, ještě horší než dřív a ty tvoje alternativní princezny ti z nich nepomůžou a doufám, že až zase pojedeš do zadaný holky, tentokrát ti ten její natáhne, když jsem to neudělala já.


A já si slibuju, že tohle je poslední reakce na tak ubohou osobnost u které lituju nějaké společné minulosti.

Všem krásné léto. :)

Další články


Kam dál

Reklama